ECR Party’s multilingual hub for Centre-Right ideas and commentaryCzechNový president USA Joe Biden zavítal v červnu na svou první zahraniční návštěvu do Evropy. Evropa byla jistě pečlivě vybrána pro první zahraniční cestu....
Cesta však nebyla jen o Evropě. Zcela logicky z hlediska globálního dosahu USA zahájilo evropské turné setkání skupiny G-7 (USA, Německo, Francie, Itálie, Spojené království, Kanada a Japonsko). Teprve potom přišly na řadu schůzky NATO, USA-EU a bilaterální setkání včetně setkání s ruským prezidentem Putinem v Ženevě na úplný závěr. Opět zcela logicky – po setkáních s globálními partnery a spojenci.
Podle rétoriky prezidenta Bidena by pozorovatel bez hlubšího vhledu mohl nabýt dojmu, že se objevila v porovnání s prezidentem Trumpem nová zahraniční bezpečnostní politika USA. Někdo by mohl říci, že staronová politika narušená Trumpem. Tento pocit mohou vyvolávat i ohlasy evropských vládních i nevládních představitelů. Příkladem může být mj. potvrzování závazků k čl. 5 Severoatlantické smlouvy ohledně kolektivní obrany.
Pravdou je, že všichni chtěli tento dojem vyvolat. Prezident Biden z vnitropolitických důvodů, aby se jako Demokrat a zkušený politický matador (i zahraničněpoliticky) odlišil od republikánského prezidenta Trumpa, respektive potvrdil svou předvolební rétoriku a hesla. Evropani zase z prostého důvodu, že prezident Trump pro ně byl nepříjemně ostrým partnerem, který Evropanům připomínal jejich ignorantství, bohorovnost, nekonzistentnost a neplnění závazků.
Podíváme-li se na strategické dokumenty USA, zejména na “Národní bezpečnostní strategii USA”, je zřejmá jednoznačná kontinuita mezi Obamovou a Trumpovou administrativou – Čína je primární problém na úrovni životních zájmů a Rusko je problém na úrovni strategických zájmů. Národní bezpečnostní strategie prezidenta Obamy z roku 2015 (2015.pdf (nssarchive.us) byla logicky vůči Číně již jasně formulovaná s ohledem na dosavadní čínské strategické dokumenty a konkrétní chování.
V národní bezpečnostní strategii prezidenta Trumpa z roku 2017 je pak ještě ostřejší tón v reakci na agresivnější jazyk “Bílé knihy o čínské vojenské strategii” z roku 2015 I růst čínského agresivního chování. “Bílá kniha o čínské vojenské strategii” dostala následně další rozvinutí v poslední edici “Bílé knihy o čínské národní obraně v nové éře” z roku 2019. V těchto dvou dokumentech je vtělena čínská vojenská ambice – ozbrojené síly musí být schopny podpořit čínské obranné a rozvojové zájmy v globálním měřítku, cílem je předstižení USA coby hlavní globální mocnosti.
Na Trumpovu Národní bezpečnostní strategii USA plynule navazuje “Dočasná bezpečnostní strategická směrnice” prezidenta Bidena z března 2021 (dokument je zde). Pro současné Spojené státy je Čína vyzyvatel a hrozba na úrovni životních zájmů. Čína chce svůj politický a ekonomický řád a pravidla, která nahradí dosavadní řád zformulovaný euro-atlantickým společenstvím v čele s USA. Rusko je problém na úrovni strategických zájmů a stability.
V tomto smyslu demokratický Biden navázal na republikánského Trumpa. Z hlediska bezpečnostního je návaznost potvrzena i formálně. Prezident Trump prosadil na jednání Londýnského summitu NATO (2019) otázku Číny a NATO tak poprvé v historii Aliance ve svém summitovém deklaraci explicitní zmínilo Čínu – ve smyslu politické shody, že rostoucí vliv a politika Číny vyžaduje společnou reakci jako Aliance. To je strategický milník v adaptaci Aliance pod vedením USA na nové horšící se bezpečnostní prostředí a globální vyzyvatelské ambice Číny. Na tuto “republikánskou” politiku navázal prezident Biden, když prosadil do paragrafu 3 komuniké z Bruselského summitu NATO (červen 2021) potvrzení, že NATO bude bránit své zájmy a reagovat na čínskou zahraniční a vojenskou politiku jako celek.
Prezident Biden navázal na prezidenta Trumpa i v pokračování tlaku na evropské spojence, aby věnovali na obranu potřebná 2% HDP, respektive aby dodrželi závazek ze summitu NATO z roku 2014: věnovat 2% HDP ročně na obranu a 20% obranných rozpočtů věnovat ročně na investice do udržení a rozvoje vojenských schopností. Komuniké z červnového Bruselského summitu obsahuje tento požadavek v paragrafu 6b.
Věcně a prakticky se tedy v přístupu USA nemění vůbec nic. Včetně toho, že USA budou I nadále pečlivě vyhodnocovat, které nástroje a cesty vedou k cíli naplňování jejich zájmů a které nikoli.
Zásadní změna však u USA nastala tím, že prezident Biden klade důraz primárně na multilaterální fóra a organizace jako nástroje řešení ekonomických, bezpečnostních, přírodních a nakonec i v souvislosti s krizí Covid-19 zdravotních výzev. Je to slovník a přístup, na který jsou Evropané zvyklí. V případě prezidenta tak můžeme mluvit o tlačení na spojence po dobrém, kdežto prezident Trump volil dosti konfrontační styl.
Otázkou stále zústává, zda mnoho slov na multilaterální mezivládní úrovni povede ke kýženým výsledkům z pohledu USA rychleji, než sice eratický, ale věcně pevný a přímočarý přístup prezidenta Trumpa. Navíc prezident Trump NATO ani jinou multilaterální organizaci nepohřbil. Opak je pravdou, chtěl, aby smysl jejich existence prakticky příspíval k naplnění účelu, proč vznikly. Symbolické tak je, že Deklarace NATO z Londýna z roku 2019 má 6 odstavců a vejde se v podstatě na jednu stránku, kdežto komuniké z Bruselského summitu z června 2021 má odstavců 79.
Prezident Biden si stejně jako předešlá administrativa uvědomuje, že pro případný střet s Čínou potřebuje maximum akceschopných a politicky blízkých spojenců a partnerů. Učinil proto vůči Evropské unii důležitý krok – rozhodl se na základě tlaku EU ukončit 17 let trvající obchodní spor mezi firmou Boeing a Airbus, kvůli kterému Trumpova administrativa zavedla vůči Evropanům tarify. Tarify jsou suspendovány na pět let a došlo ke shodě, že Washington ani Brusel nebudou skrytě ani otevřeně zvýhodňovat své firmy na trhu. Předsedkyně Evropské komise to označila za průlom a přechod ke spolupráci. Nejvyšší představitelka pro obchodní záležitosti v Bidenově administrative – Katherina Tai – ovšem nenechala nikoho na pochybách, jak to interpretují USA. Řekla, že “místo bojování mezi nejbližšími spojenci nyní přecházíme ke společnému postupu proti společné hrozbě”, kterou mínila Čínu.
Prezident Biden se také sešel s ruským prezidentem Putinem. Nepřekvapivě, přestože se předtím o něm vyjádřil, že je vrah. USA totiž sice vnímají Rusko jako stále agresivnějšího aktéra, nicméně nemají zájem na napomáhání realizace rusko-čínského antiamerického bloku. Součástí je v logice Bidenovy administrativy i prodloužení smlouvy známé jako “New START” o omezení a kontrole jaderných zbraní, přestože existují velké pochybnosti o jejím dodržování Ruskem a neřeší hlavní problém, kterým je globální jaderné zbrojení v čele s Čínou. Nemají také zájem na tříštění sil v paralelních konfliktech. I proto mají Spojené státy zájem na akceschopných Evropanech, kteří jsou připraveni zvládat ruskou hrozbu s americkou pomocí a pomáhat USA se zvládáním čínské hrozby.
Zahraniční a bezpečnostní politika USA se nezměnila. Biden se liší od Trumpa akorát ve stylu a rétorice. Evropané mají v USA stále téhož naléhavého a nespokojeného partnera, který chce mít v evropských členech NATO politické a vojensky schopné spojence v komplikujícím se světě.
Související