Dochází v Evropě trpělivost s Ruskem?

V průběhu posledních dekád se zdálo, že Západ si ruskými nepřátelskými aktivitami nechává spíše okopávat kotníky, než aby použil jasnou a ráznou protiakci, které ruská strana dobře rozumí. ...

Je všeobecně známo, že Rusko respektuje jenom sílu a nesmlouvavě důrazné odpovědi. Opatrná politika vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josepa Borrella vůči Rusku je Moskvou vnímána nejen jako slabost, ale v Kremlu budí spíše pobavení. Svědčí o tom i způsob, jakým s Borellem jednali během jeho poslední návštěvy v Moskvě letos v únoru, když během jeho jednání s ministrem Lavrovem vyhostili diplomaty ze tří unijních zemí. Výjimkou z nečinnosti Západu vůči Moskvě snad v minulosti bylo několik ostrých prohlášení, „pár“ vyhoštěných diplomatů nebo v případě větších ruských akcí, jako byly například Krym, Donbas, Skripal nebo Navalnyj, zavedení několika sankčních programů. Ty Rusko a jeho vrcholné představitele sice poškodily, ale Kreml od dalších protizápadních aktivit neodradily.

Koncentrace Spojených států na Čínu

Rusko možná i trochu hřešilo a hřeší na totální vytíženost svého odvěkého rivala ve Washingtonu, který má momentálně plné ruce práce s Čínou. V USA totiž definitivně pochopili, že napomohli zrození nového zdroje svého vlastního ohrožení. A to v oblastech, které dříve Americe sloužily jen jako zóna levné pracovní síly než ekonomicky, technologicky a vojensky vyspělý soupeř. I z tohoto hlediska je Čína pro Západ podstatně sofistikovanější protivník, než byl pro svobodný svět během studené války Sovětský svaz. Ve vztahu Západu k Rusku se však navzdory konstatovanému zdá, že se alespoň někde chystají změny.

Britská reakce na ruské nepřátelské aktivity

Ve víru jiných událostí poněkud zapadla důležitá zmínka, kterou v těchto dnech pronesla britská královna Alžběta II. Během tradičního otevírání britského parlamentu krom jiného oznámila, že londýnská vláda chystá „celkovou revizi strategií v oblasti bezpečnosti, obrany, rozvoje a zahraniční politiky“, a že budou přijaty nové právní normy o boji proti nepřátelským aktivitám cizích států (Counter-State Threats Bill), stejně jako nový zákon o ochraně telekomunikací. Vedle toho britská panovnice ohlásila zásadní zvýšení výdajů na rozvoj ozbrojených sil. Jako reakci své vlády na měnící se bezpečnostní prostředí ve světě oznámil premiér Johnson již v březnu zvětšení prahu jaderného potenciálu ze 180 na 260 hlavic. Málo koho tato oznámení nechávala na pochybách, že se jedná o britskou reakci na nepřátelské aktivity Ruska, resp. Číny.

            Téměř ve stejné době vystoupil v online konferenci před vybranými evropskými poslanci ruský magnát Michail Chodorkovskij se sérií vážných obvinění ruské prokremelské infiltrace do okolí politických elit některých evropských států nebo přímo vrcholných politiků Evropské unie. Explicitně jmenoval například Německo, Francii, Rakousko nebo i Českou republiku. Chodorkovskij se svou lidskoprávní politickou opoziční organizací Open Russia trvale působí v Londýně a podle některých zpráv spolupracuje i s londýnskou investigativní skupinou Bellingcat. Tato jeho prohlášení nemusí znamenat, že jeho sdělení tím bylo vyčerpáno. Je spíše zřejmé, že z jeho strany ještě nebyly zveřejněny všechny informace ani detaily a důkazy o evropských proruských defektorech.  Chodorkovskij při slyšení sice prohlásil, že důkazy o nezákonných aktivitách některých evropských občanů s ohledem na ochranu jejich zdrojů europoslancům nesdělí. Stálo by však jistě za zkoušku, zda by tato svědectví nemohla být předána třeba národním orgánům činným v trestním řízení.

Chystané aktivity britské vlády jistě reagují i na aroganci Kremlu ve zneužívání území Spojeného království k ruským státem organizovaným kriminálním aktivitám.

 Je zřejmé, že si Rusko ke svým rejdům nemohlo vybrat více nevhodné území, než je Velká Británie. Moskva hrubě podcenila britskou hrdost a nedohlédla konců britské systematičnosti v hledání a nalézání symetrických odpovědí. Vražda bývalého ruského občana Litviněnka a pokusy o vraždu otce a dcery Skripalových zapříčinily totální a dlouhodobé zamrznutí britsko – ruských vztahů. Chystaná revize bezpečnostní a obranné koncepce, zákon o boji proti nepřátelským aktivitám cizích států a ochrany telekomunikací předznamenávají směry pečlivě připravované britské odpovědi. Tato reakce nebude s největší pravděpodobností již jen obranná, ale bude nově zahrnovat i prvky aktivní protiakce.

Nechtěný výsledek ruských útoků v Česku jako další etapa obrodného procesu

Do tohoto kontextu zapadají i některé další obranné aktivity jiných evropských zemí, Českou republiku nevyjímaje, třeba stále častější odhalování ruské špionáže v sousedních zemích, aktuálně například v Polsku nebo v Rakousku. Skutečnost, že se české politické elity odhodlaly k tak masivnímu snížení ruského diplomatického personálu v Praze, je dalším příkladem měnící se atmosféry a nového sebevědomí i menších evropských států. Na této skutečnosti nezmění nic ani chaos, který v Praze po tomto rozhodnutí nastal. Snad je tento vývoj součástí očistného procesu, který nastat musel a který posunuje proces politické profilace naší země zase o kus dál. Vedle nového „vybarvení se“ českých politických elit ruská akce nechtěně napomohla i zahájení důležitého přehodnocení česko – ruských vztahů a jejich zasazení do reálného rámce.  Pro naši zemi je takové narovnání vztahů podstatně důležitější, než je počet solidárně vyhoštěných ruských agentů z jiných evropských zemí. Je před námi sice ještě poměrně dlouhá cesta, ale pro začátek to vůbec není málo.