K rizikům ruských a čínských strategických investic

Jaké mají východní velmoce zájmy v České Republice a jak by se měla naše republika zachovat v rozhodnutí o financování Dukovan...

Loňské rozhodnutí českých bezpečnostních složek nedoporučit vládě ruskou a čínskou účast v tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany vyvolalo intenzivní mediální odezvu, ale opravdovým překvapením být nemohlo. České zpravodajské služby dlouhodobě varují před hrozbami spojenými s nepřátelskými aktivitami dvou východních velmocí a snášejí nejrůznější důkazy pro podporu této argumentace.  Zmíněné varování však má i několik nových prvků. Jednalo se o skutečně společné prohlášení všech tří českých zpravodajských služeb, které ne vždy zní takto unisono. Jejich postoj byl navíc významně posílený shodným stanoviskem dvou klíčových vládních resortů–ministerstvem zahraničí a vnitra, což dalo síle této argumentace opravdu bezprecedentní váhu. Dokonce i česká vláda musela k tomuto stanovisku přihlížet, i když i zde jsou stále tací, kteří bezpečnostní hledisko zarputile ignorují (např. mnohonásobný ministr Karel Havlíček). Nechme stranou pokračující snahy Miloše Zemana odvolat šéfy některých klíčových institucí (např. ředitele BIS Michala Koudelku nebo ministra zahraničí Tomáše Petříčka) a dosazením vlastních lidí definitivně změnit negativní stanovisko. Zde je několik příkladů, které konkretizují rizika a hrozby ruských a čínských aktivit a přinášejí argumentaci v neprospěch Ruska a Číny.

Rozdíly a podobnosti ruských a čínských protičeských aktivit

I bez konkrétních znalostí ruských a čínských nepřátelských aktivit proti ČR je zjevné, že souhlas s vysoce strategickými investicemi dvou nejlidnatějších autoritářských režimů současnosti je ze samé podstaty nebezpečný a chybný. Rusko a Čína jsou státy, které cíleně pošlapávají lidská práva, pronásledují, vězní, mučí a často i zabíjejí své politické oponenty. Podporují zločinecké systémy typu severokorejského státního koncentračního tábora nebo syrského zločineckého režimu. Mnohé z těchto režimů by bez ruské nebo čínské podpory již dávno zkolabovaly; Rusko a Čína tím však prodlužují utrpení miliónů zotročených lidí.

Pod tíhou této argumentace je legitimní otázka, proč by právě Česká republika měla tyto státy podporovat a nabízet jim strategické tendry v mnohamiliardových státních zakázkách. Obzvlášť pokud existuje přijatelná alternativa amerických, japonských nebo jihokorejských společností.

I kdyby byla pravda, že se vyřazením nedemokratických režimů dostavba Dukovan prodraží (jasné důkazy k tomu však chybí), platí bezezbytku banální závěr, že je lepší platit vyšší sazby za elektřinu, ale žít svobodně, než ušetřit a riskovat omezení svobody a k tomu ještě podporovat politické systémy, které představují jasný protiklad našim základním hodnotám. 

Konkrétní ruské a čínské aktivity proti naší zemi mají často podobný charakter, ale zájmy a cíle totožné nejsou. Rusko nikdy neakceptovalo ztrátu svých mocenských pozic v geopoliticky důležité střední Evropě. Hlavně se ale nikdy nesmířilo s členstvím ČR a ostatních středoevropských demokracií v EU, ale především v NATO. Proto jsou všechny ruské politické, ekonomické, ale i vlivové zpravodajské aktivity v ČR cíleny na znovuobnovení ztraceného vlivu. A prostředky k tomuto cíli jsou jasné – podkopání evropské a euroatlantické jednoty a zpochybnění zahraničněpolitické a hodnotové orientace ČR.

Peking preferuje poněkud jiný model. Česká republika, která je pro Čínu z mnoha důvodů nezajímavá a nicotná, prodělala za poslední roky protikladný hodnotový vývoj. V devadesátých letech oficiální Praha představovala pro Čínu nebezpečný precedens daný světovou prestiží a otevřeně protičínskou politikou Václava Havla. Tento trend byl na Západě hojně medializován a byl založený na Havlově otevřeném přátelství s tibetským duchovním vůdcem dalajlámou. Ztělesňoval všechny hodnoty, které jsou Číně cizí. Havlův vysoký mezinárodní kredit dával podnět k následování i v jiných evropských zemích. Nástupci Václava Havla, a především pak současný prezident Zeman, však tuto politiku drasticky změnili. Dalajláma přestal být v Česku vítán a Praha měla Číně posloužit jako jedna ze vstupních bran do Evropy. I když se tento plán stoprocentně nezdařil, Čína své úsilí nevzdává.  Na rozdíl od Ruska s prosazením svých pozic nespěchá. Další aktivity a postupné cíle plánuje v dekádách a na svou příležitost trpělivě čeká.

Konkrétní ruské a čínské nepřátelské aktivity

Příklady ruských a čínských protičeských aktivit jsou kromě veřejných částí výročních zpráv zpravodajských služeb často publikovány i ve volně přístupných zdrojích. Prokázané a mezinárodně potvrzené ruské a čínské kybernetické útoky proti českým vládním i nestátním serverům, pokusy ovlivňovat veřejné mínění cizí mocí s cílem nezákonně působit např. na volební proces,  snahy ovlivňovat veřejnou správu, úsilí narušit odolnost národní IT infrastruktury, realizace nejrůznějších nepřátelských kampaní s pomocí finančně podporovaných webových portálů a šíření falešných zpráv, pokusy o narušení bezpečnosti eGovernmentu nebo snahy získat zákonem chráněné utajované informace jsou jen některé příklady jasně prokázaných protičeských ruských a čínských aktivit. Za takových okolností by mohl svěřit Rusku nebo Číně klíčové strategické zakázky jen pošetilec. A ještě jeden důležitý příklad nakonec. V době českého předsednictví v Radě EU v roce 2009 pozastavilo Rusko na příkaz Kremlu dodávky plynu přes Ukrajinu do Evropy. Vzalo si EU jako rukojmí a zneužilo energetiku při prosazování vlastních mocenských zájmů. Ke stejně bezprecedentnímu kroku se nikdy neodvážil ani Sovětský svaz během celé studené války. Prezident Putin však ano.

Česká republika nemůže efektivně čelit vlivu velkých nedemokratických predátorů. Neměla by ale jejich vliv ani posilovat neuváženým a chybným rozhodnutím.