Porážka v Afghánistánu

Příčiny a důsledky pádu Kábulu...

Až budoucí historici budou psát o neúspěchu americké snahy v Afghánistánu, možná se budou opírat o tweet americké ambasády v Kábulu z letošního začátku léta. „Měsíc červen je považován za měsíc (LGBTI) hrdosti. Spojené státy respektují důstojnost a rovnost LGBTI lidí a oslavují jejich společenské příspěvky. Jsme i nadále odhodláni podporovat občanská práva menšin, včetně LGBTI osob.“ V Britské Indii byla zakázána křesťanská misionářská činnost. Britští kolonialisté si uvědomovali, že nucení cizích myšlenek jiné kultuře může mít jen destabilizační účinky. USA válku v Afghánistánu neprohrály kvůli podpoře práv homosexuálů, ale proto, že ambasáda byla schopna sdílet tento tweet ve chvíli, kdy začínalo být jasné, že se všechno v zemi hroutí. To vyvolává pochybnosti o soudnosti jejich čelných představitelů. Nemluvě o tom, že LGBTI Afghánci by nejvíc ocenili, kdyby je někdo bránil před Tálibánem.

Pochybnosti o soudnosti čelných amerických představitelů vyvolává také snad nejhorší tiskovka v dějinách, tedy ta z 8. července. Americký prezident Joe Biden na ní odpovídá na otázky novinářů ohledně plánovaného stažení z Afghánistánu. „Je převzetí Afghánistánu Tálibánem nyní nevyhnutelné?“ zeptal se jeden novinář. „Ne, není. Afghánistán má 300 tisíc vojáků, kteří se svou výzbrojí mohou rovnat jakékoli armádě na světě, a mají letectvo. Proti nim je 75 tisíc tálibánců. Není to nevyhnutelné,“ odpověděl Biden.

K otázce, zda je pravda, že zpravodajské služby došly k závěru, že bez americké pomoci afghánská vláda zkolabuje, řekl, že to pravda není. Pak se reportérka Bidena zeptala, jestli vidí nějaké paralely mezi tím, co se stalo ve Vietnamu, a dneškem. „Žádné. Nula. Tam byly celé brigády, které prorazily brány našeho velvyslanectví. Tálibán není severovietnamská armáda, nejsou zdaleka porovnatelné. Za žádných okolností neuvidíte, jak vrtulníky vyzdvihávají lidi ze střechy velvyslanectví Spojených států v Afghánistánu.“ Nakonec to Biden zakončil prohlášením: „Je velmi nepravděpodobné, že Tálibán všechno zabere a bude mu patřit celá země.“

O měsíc a něco poté celý svět sledoval, jak vrtulníky přepravují zaměstnance americké ambasády na letiště, odkud jsou evakuováni. V podstatě celý Afghánistán je pod kontrolou Tálibánu. Jeho bojovníci ovládli Kábul. Afghánský prezident Ašraf Ghaní utekl ze země. Po internetu kolují hlavně zoufalé žádosti o pomoc afghánských dívek a žen, které se bojí o svoji budoucnost, že nedostudují, že budou donuceny „vdát se“ za táliby.

Za obří selhání zpravodajských služeb by měly padat hlavy. Přestože rychlost pádu Afghánistánu všechny překvapila, americká administrativa tvrdí, že k žádnému selhání nedošlo.

Zbývají tedy dvě možnosti. Buď Biden měl správné informace a lhal veřejnosti, nebo americké tajné služby předvedly nejhorší blamáž od ofenzivy Tet, kdy severovietnamská armáda překvapila Američany a jejich spojence. Tehdy je ale USA odrazily.

Abychom byli spravedliví, k udržení afghánské vlády bez přímé americké přítomnosti existovaly historické precedenty. Tolikrát zmiňovaný jihovietnamský Saigon padl až nějaké dva roky po stažení Američanů. Někteří zastánci války ve Vietnamu dodnes tvrdí, že jižní Vietnam šlo uhájit, pokud by Američané poskytli slibovanou leteckou podporu a finanční zdroje. Jenže válkou unavený Kongres to prezidentu Richardu Nixonovi zatrhl.

Podobně si vedla afghánská komunistická vláda po odchodu Sovětů. Přestože se jí věštil konec do několika měsíců, vydržela další tři roky. Kdyby se nerozpadl SSSR a neskočila tím materiální podpora, možná by se udržela ještě déle.

Optimisté tvrdili, že pokud USA budou pokračovat ve finanční a materiální podpoře afghánské vlády, ta se udrží, aspoň ve velkých městech. V červnu Američané ohlásili, že afghánská armáda dostane v dalších dvou letech 3,3 miliardy dolarů.

Tento optimismus narušily dvě skutečnosti. Zaprvé Američané při svém stažení připravili ty afghánské jednotky ochotné bojovat o prostředky k tomu nutné. Američané stáhli nejen vojáky, ale také leteckou podporu, své zpravodajce a kontraktory, kteří se starali o techniku. Lze se dočíst o vysoké kvalitě afghánských speciálních sil. Ty však byly zvyklé dostávat informace od Američanů a mít jejich leteckou podporu. Slavné afghánské letectvo bez zahraničních kontraktorů není ani ve stavu, aby mohlo vzlétnout.

Zadruhé řadová afghánská armáda je evidentně v rozkladu. Nikdo netuší, jak je doopravdy velká. Bývalý šéf českého rekonstrukčního týmu v Lógaru Matyáš Zrno v Týdeníku Echo zmiňoval, že se jim nikdy nepodařilo zjistit, kolik má přidělený oddíl afghánské armády vlastně členů. Jednak velitelé měli tendenci nahlašovat větší počty než ve skutečnosti a žold těchto fiktivních vojáků si pak strkat do kapsy. Afghánští vojáci navíc někdy prostě odešli domů. To potvrzuje i zpráva zvláštního generálního inspektora pro afghánskou rekonstrukci. Ta si stěžuje na všeobecnou korupci, nízkou morálku a neexistující vojáky a policisty. Portugalský politolog Bruno Maçães, který se vrátil z Kábulu teprve před pár dny, uvádí, že oficiální počet policistů v Kandaháru byl 13 tisíc. V reálu jich bylo pouze 900.

Demoralizovaná afghánská armáda tak prostě odmítla bojovat. Město Mazáre Šeríf, považované za antitálibánskou baštu, padlo v podstatě bez boje. Žádná velká bitva o Kábul se nakonec nekonala. 

Tálibové prostě nakráčelido prezidentského paláce. Množí se také svědectví o korupci afghánských velitelů, kteří se nechali Tálibánem uplatit za rychlé předání měst a základen.

Někteří řadoví vojáci utekli do Íránu, kde tamějšímu režimu odevzdali drahocennou americkou techniku. Tu, kterou nepřevzal Teherán, si vzal Tálibán. Na sociálních sítích je možné narazit na fotografie tálibánců obdivujících nově získaná americká vozidla Humvee, zkoumající dronya pózující vedle vrtulníků. Na záběrech z prezidentského paláce je vidět, že tálibové mají americkou výzbroj. Tálibán se také chová chytře. Řadové vojáky, kteří složí zbraně, prostě nechává odejít domů. Pro morálku to musí být zdrcující.

V USA začalo obviňování, kdo za debakl může. Někteří tvrdí, že to takto muselo skončit. Válka trvá již téměř 20 let, bez výhledu na zlepšení. Je potřeba odejít, nikdy to nebude pěkné. Odpůrci upozorňují, že je rozdíl mezi stažením a opuštěním spojenců bez jakéhokoli plánu. Americká armáda se v podstatě ze dne na den sebrala a odešla. V případě základny Bagrám se tak stalo doslovně. Američtí vojáci odletěli uprostřed noci, aniž to řekli novému veliteli. Minimálně Američané a spojenci mohli naplánovat evakuaci tlumočníků a dalších pomocníků a jejich rodin. Již nyní je jasné, že pro některé je pozdě. Symbolické jsou záběry, na kterých americké vrtulníky rozhánějí lidi na ranveji v Kábulu, aby mohla vzlétnout evakuační letadla, zatímco zoufalí Afghánci se drží kol a následně se řítí k zemi.

Ukazuje to také na nepromyšlenost celé akce. Maçães upozorňuje, že pokud by Američané neprozřetelně neopustili Bagrám, mohli by ho dnes využívat ke své evakuaci, zatímco letiště v Kábulu by sloužilo k útěku obyčejných Afghánců. Místo toho americká armáda letiště uzavřela pro civilní lety a minimálně stovky lidí se tak nedostanou včas ze země.

Biden se snaží vinu hodit na svého předchůdce Donalda Trumpa. To on uzavřel dohodu s Tálibánem a rozhodl o odchodu. Jenže Biden toto rozhodnutí mohl zrušit. A chaotický úprk ze země jde již za ním. Biden na něm trval i přes rady svých generálů a dalších poradců. Dění v Kábulu je přesně tou zahraničněpolitickou katastrofou, které se všichni obávali za Trumpa. Možná by to Trump nezvládl lépe, ale ten prezidentem již není. Kromě toho Biden považoval Afghánistán za chybu již dlouho. V biografii amerického legendárního diplomata Richarda Holbrooka píše historik George Packer o setkání Bidena s Holbrookem v době, kdy byl Biden viceprezidentem. „Nepošlu tam zpět svého chlapce, aby riskoval život za práva žen, tak to nefunguje, kvůli tomu tam nejsou,“ řekl mu Biden během diskuse o Afghánistánu. Když Biden prohlásil, že by se to mělo udělat jako ve Vietnamu, Holbrooke mu připomněl, že USA mají jisté závazky vůči lidem, kteří jim věřili; Biden prohlásil: „Serem na to, o to se nemusíme starat. Udělali jsme to ve Vietnamu, Nixonovi a Kissingerovi to prošlo.“

Obzvlášť tragikomicky působí prohlášení nejrůznějších západních představitelů. Novozélandská premiérka Jacinda Ardernová, miláček světové levice, tak naléhala na Talibán, aby dodržoval lidská práva. Šéf evropské diplomacie Josep Borrell vyzval afghánskou vládu, aby urovnala své spory s Tálibánem. Nejneuvěřitelnější prohlášení však učinila předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová. „USA, mezinárodní společenství a afghánská vláda musí udělat vše, co je v jejich silách, aby ochránily ženy a dívky před nelidským zacházením ze strany Tálibánu,“ tweetovala. Působí to jako obrácení zahraničněpolitické poučky prezidenta Theodora Roosevelta. „Mluv tiše a nos velkou hůl,“ radil.

Svým způsobem se ale Pelosiová dotkla zásadního dilematu celé afghánské války. Nejlépe ho asi formulovala novinářka Batya Ungarová-Sargonová. „Nejsem dost chytrá na to, abych věděla, zda svoboda milionů žen stojí za životy amerických chlapců z dělnické třídy.“ Buď Američané budou umírat za své ideály uprostřed Asie, nebo nechají místní na pospas Tálibánu. Nic mezi tím není.

A není pochyb, že lidská práva v Afghánistánu utrpí. Mluvčí Tálibánu sice mluví jako čtenář Guardianu, když slibuje, že hnutí vytvoří „otevřenou, inkluzivní islámskou vládu“, utahování šroubů ale již začalo. Jak upozorňuje komentátor Bret Stephens v New York Times, v květnu Tálibán zabil 90 afghánských školaček, v červnu 22 příslušníků afghánských speciálních sil poté, co se vzdali. Tálibán tvrdí, že vedou válku jen proti „okupantům a těm, kteří bránili okupanty“, to jsou však minimálně tisíce lidí. Ženy se bojí nucených manželství. Množí se zprávy, zatím neověřené, že Tálibán vyhledává spolupracovníky západních zemí a důstojníky afghánské armády a popravuje je. I čeští veteráni již oznámili, že ztratili kontakt s jedním ze svým bývalých tlumočníků a obávají se nejhoršího.

Nakonec jsou tu geopolitické důsledky. Chaos v Afghánistánu bude působit rozvratně na okolní země. Dá se pochybovat o tom, že Tálibán získá nad zemí plnou kontrolu. Je tu šíitský Írán, který je vůči sunnitskému Tálibánu vysoce nedůvěřivý. Pákistán naopak Tálibán léta skrytě podporuje, což ale znamená, že Indie podporuje kohokoli, kdo je proti Tálibánu. Rusko se bojí destabilizace Tádžikistánu a dalších okolních zemí, které považuje za součást své sféry vlivu. Čína se zase bojí tálibánské podpory radikálních Ujgurů. Zatím všechny strany postupují pragmaticky. Rusko ani Čína neevakuovaly své ambasády. Čína přivítala konec války a doufá v „přátelské vztahy“.

Evropa se může chystat na další migrační krizi. Již v roce 2015 bylo přes 20 % migrantů z Afghánistánu. Ti, kterým se nepodařilo chytit let ze země, se vydají pozemní cestou.

Otázkou je vliv vítězství Tálibánu na mezinárodní terorismus. Tálibán se zavázal, že nenechá al-Káidu znovu se uhnízdit v Afghánistánu. I pokud své slovo dodrží, a je pravda, že Afghánci Araby nemají příliš v lásce, tak se na svobodě nejspíš ocitnou minimálně tisícovky islamistů. Když Tálibán obsadil již zmíněnou základnu Bagrám, osvobodil pět tisíc vězňů, mezi nimi i příslušníky Islámského státu. Těm nic nebrání vyrazit do Evropy.

Nakonec je tu americká prestiž a důvěryhodnost. Spojené státy nechaly spojenecké Afghánce svému osudu. Na poslední chvíli se organizuje záchrana tlumočníků a dalších pomocníků. Nejmocnější armáda světa prchá před bandou vousáčů s kalašnikovy. Mluvčí Bílého domu Jen Psakiováprohlásila, že „Tálibán musí také posoudit, jakou roli chce hrát v mezinárodním společenství“, jako kdyby v Kábulu nastupovala lehce kontroverzní vláda. Peking to celé musí sledovat se zaujetím a pomalu plánovat invazi na Tchaj-wan. Global Times, propagandistický plátek čínské vlády, již jede na plno. „USA utrpěly v Afghánistánu naprosté ponížení. Pokud mohou tak špatně odhadnout situaci a utrpět tak katastrofální porážku v Afghánistánu, kdo pak bude věřit jejich úsudku ve východní Asii nebo v Jihočínském moři?“ zamyslel se. A vyslal signál Tchaj-peji: „Zatímco Tálibán v Afghánistánu vyhlásil ‚konec války‘, opuštění spojenců ze strany USA zasadilo těžkou ránu některým obyvatelům ostrova Tchaj-wan, kteří se obávají, že se mohou stát další šachovou figurkou, kterou USA odhodí stejně jako Vietnam a Afghánistán.“ Důsledky pádu Kábulu nezůstanou pouze v Afghánistánu.