Prezident Zeman nemá zpravodajské důstojníky rád

Pár slov v reakci na Zemanovo vyjádření k Vrběticím a na jeho chování ke zpravodajcům...

Dvě české nejvýznamnější komerční televizní stanice odvysílaly v neděli 25. dubna 2021 mimořádný a velmi sledovaný projev prezidenta republiky a následný rozhovor ke kauze Vrbětice. Miloš Zeman znovu a již nespočetněkrát demonstroval svůj negativní vztah k domácím zpravodajcům. Opětovně zde projevil svou neskrývanou nenávist k řediteli Bezpečnostní informační služby Michalu Koudelkovi a potažmo i k celé službě, kterou plukovník Koudelka řídí. 

Tento veřejně a dlouhodobě prezentovaný postoj prezidenta republiky vypovídá o mnoha důvodech a okolnostech, které mi nepřísluší hodnotit. Kromě toho má vzniklá situace ale za následek i nežádoucí veřejnou a nespravedlivou dehonestaci důležité bezpečnostní složky státu. Prezidentův negativní postoj k BIS je stále častěji publikován i za hranicemi České republiky.

Skutečnost, že prezident republiky nekonzultuje zásadní otázky národní bezpečnosti s některými klíčovými hráči domácí bezpečnostní komunity, nebere v potaz výsledky jejich práce a ani sdílené zpravodajské informace (v tomto případě zase hlavně s BIS), je však daleko vážnějším problémem. Často se tak děje na základě velmi iracionálních pohnutek nebo „jen“ proto, že jsou zpravodajské informace v protikladu s jeho politicko-ideovým chápáním světa, nebo se mu nehodí do vzorce právě rozehraných politických partií. V neposlední řadě však touto veřejně sdílenou kritikou a urážlivými soudy nahrává argumentaci protivníka a jeho dezinformačním a nepřátelským kampaním proti našemu státu.

Domnívám se, že je na místě otázka, zda má pan prezident na takový postoj v prostředí demokratické parlamentní republiky nárok.

V první řadě je třeba konstatovat, že pan prezident má absolutně nezadatelné právo na svůj kritický názor. Není už ale zcela jasné, zda má právo své osobní soudy sdílet takto veřejně a demonstrovat tak před světem, že má Česká republika vážné nedostatky v komunikaci nejvyššího představitele státu s klíčovou bezpečnostní složkou země. Přispívá to totiž nejen k dalšímu názorovému rozdělení naší společnosti, ale především k bezpečnostnímu oslabování českého státu. Vůbec pak už není na místě, aby pan prezident zasahoval do personálních kompetencí vlády a velmi hrubým způsobem určoval, kdo je a kdo nebude šéfem některé vládou řízené organizace. Dlouhodobým pozorováním tohoto problému spěji k závěru, že vedle mě neznámých pohnutek ideologických, vnitřně politických a zahraničněpolitických jde u Miloše Zemana především o hluboké nepochopení, co jsou zpravodajské služby a jaký mají – či v českém případě mohou mít - význam pro rozhodovací proces nejvyšších politických představitelů naší země.

Již jako český premiér se Miloš Zeman velmi kriticky vymezoval vůči českým zpravodajcům a jejich výstupům a svými pověstnými bonmoty je veřejně urážel. V pozici ministerského předsedy tehdy měl pravomoc, ale především povinnost kritizovaný stav ve zpravodajských službách řešit. Kromě veřejného zpochybňování jejich práce neudělal vůbec nic. Možná proto, že již ve druhé polovině 90. let nebyla kondice českých služeb vůbec špatná. Nyní, když je v pozici politika bez přímých výkonných pravomocí vůči zpravodajským službám, se snaží jejich práci ovlivňovat a zasahovat do personálních otázek určených pouze vládě. Zpravodajské služby demokratických zemí jsou složkami apolitickými, a ne jinak je tomu v České republice.

Pokud by někdo toto pravidlo zneužil, jednalo by se o velký problém, který by nakonec mohl vést i k pádu vlády, ale především k dlouhodobě pošpiněné reputaci zpravodajské služby a s ní i celé země. Podobné riziko by podstupoval jen blázen.

Jak je ve světě známo, racionálně uvažující vrcholný politik práci a legálně vymezenou podporu své práce demokratickými zpravodajskými službami vítá. Úzká spolupráce se zpravodajským aparátem, informace nebo konzultace, které mu nabízí, mu často přináší zcela unikátní vhled do mnoha oblastí a nabízí mu odpovědi na otázky, které mají většinou strategický nebo národně bezpečnostní charakter. Schopný politik vedle toho dokáže zpravodajské služby efektivně úkolovat, na předané informace jim poskytovat kritickou zpětnou vazbu, ale je i efektivně kontrolovat.  Pokud takovou schopností nedisponuje, uchyluje se většinou k invektivám nebo k prázdnému bouchání pěstí do stolu.

Těžko lze uvěřit, že se současný český prezident Zeman změní a na sklonku své politické kariéry pochopí, jak moc se ve svém chování mýlí. Těžko lze uvěřit, že pochopí, jak moc těmito způsoby své zemi ubližuje. Těžko lze i posuzovat dlouhodobě přítomné a poměrně široce sdílené podezření, zda se tak děje jen z čisté neznalosti nebo dokonce se zlým úmyslem konaném v zájmu cizí moci. K takovým soudům a obviněním nemám dostatečné informace ani důkazy. Věřím však, že je současný stav natolik neprofesionální, že kdokoliv na Hrad přijde po Miloši Zemanovi, tuto politiku změní a v konsensu s vládou začne vzájemně výhodnou spolupráci napříč všemi jejími složkami, zpravodajské služby nevyjímaje.