Ruské zájmy v Afghánistánu aneb jak se Moskva připravovala na vítězství Tálibánu

Zatímco je Západ a s ním celý svět zaměstnáván zpackaným odchodem aliančních jednotek z Afghánistánu, Rusko tento vývoj sleduje s jistou mírou škodolibé radosti....

Spojené státy a jeho spojenci totiž přinejmenším vizuálně opouštějí Afghánistán stejně neslavně, jako před lety vojenské jednotky Sovětského svazu. Moskva však sleduje vývoj v Afghánistánu i s jistými obavami; cítí ale i šanci, která by pro Rusko nemusela vyznívat úplně negativně.

Tálibán jako nepřítel Ruska, se kterým Moskva čile vyjednává

Tálibán je z rozhodnutí Nejvyššího soudu Ruské federace z 3. února 2003 zakázaným teroristickým hnutím a podle slov Putinova zvláštního vyslance pro Afghánistán Zamira Kabulova zatím Moskva nespěchá s jeho oficiálním uznáním. Ani tato skutečnost však Kremlu nebrání s Tálibánem jednat, naposledy 8. – 9. července 2021 v Moskvě. Setkání se z ruské strany zúčastnil již zmíněný zvláštní vyslanec Zamir Kabulov. Misi Tálibánu již tradičně vedl Shahabuddin Delawar jako klíčový člen hnutí a za minulé vlády také diplomat působící v Saudské Arábii nebo v Pákistánu. Nešlo však o první setkání tohoto druhu. Zástupci hnutí již v minulosti opakovaně Moskvu navštívili, a přijížděli sem výhradně z kanceláře politického křídla Tálibánu, od roku 2013 sídlícího v katarském hlavním městě Dauhá.

Jednání s Tálibánem potvrdil ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov již v roce 2018, když prohlásil, že Rusko tyto rozhovory nikdy neskrývalo, protože je Tálibán důležitou součástí afghánské společnosti. I podle mediálně potvrzených zpráv proběhla další setkání mezi Kremlem a Tálibánem ještě např. v květnu 2019 nebo v lednu 2021. Letošní červencové rozhovory v Moskvě byly oficiálně vedeny za účelem ujištění, že Tálibán v případě další eskalace konfliktu nebo poté, co převezme kontrolu v zemi, zamezí vojenskému překračování hranic sousedních středoasijských států. Řeč byla především o severních oblastech Afghánistánu, a zvláště o Tádžikistánu. Zde se Moskva netajila záměrem výrazně omezit napětí mimo Afghánistán především v důležitém regionu Střední Asie. Není od věci si připomenout, že na území Tádžikistánu v blízkosti afghánské hranice je dlouhodobě umístěna ruská 201. armádní základna, jedna z největších ruských vojenských základen v zahraniční.  Těsně před setkáním s Talibánci ujistil prezident Putin v telefonickém rozhovoru tádžického prezidenta Emómalí-ji Rahmóna, že v případě potřeby Rusko vyplní své závazky dané v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a nenechá Dušanbe napospas. Putin tím osobně a v dostatečném předstihu sdělil vyjednávačům Tálibánu nejdůležitější ruskou pozici, a to ještě před zahájením samotného jednání. Moskva se však zároveň snaží efektivně využívat hrozby destabilizace ve středoasijském regionu i k posílení svého vlivu na místní politické špičky a tím svého vlivu v celé oblasti Střední Asie.

Během moskevských jednání Rusko Tálibán požádalo i o záruky při zajištění bezpečnosti ruských diplomatických a konzulárních misí v Afghánistánu. Vyjednání této otázky Rusku umožnilo, že je společně s Čínou jedním z mála států světa, který může v Afghánistánu diplomaticky působit i po odchodu aliančních sil. Je však patrné, že Rusko v zájmu svých příštích aktivit v této části světa poněkud přehodnotit svou strategii, a to nejen vůči Afghánistánu. 

Vše nasvědčuje tomu, že se Kreml chystá efektivně využít vzniklé situace a po odchodu Američanů posílit svůj vliv. V Moskvě již dávno pochopili, že pokud se tak nestane, přijdou jiní hráči, kteří vzniklé šance využijí na úkor Ruska.

 Tálibán však potřebuje ruskou podporu v boji s tzv. Islámským státem, který by v případě dvojvládí v Afghánistánu nakonec pravděpodobně zvítězil. Případná dominance ISIS v oblasti Afghánistánu a Střední Asie je zcela zřetelně neslučitelná i s ruskými zájmy. 

Mediálně méně prezentovanými tématy červencového moskevského jednání bylo i důkladné posouzení dalšího vývoje situace v regionu poté, co Tálibán převezme moc v zemi. Shahabuddin Delawar v Moskvě mj. potvrdil záměr okamžitě znovuobnovit Afghánský islámský emirát.

Další ruské obavy a jejich přímočará analýza  

            Vedle obav z eskalace napětí v severních příhraničních oblastech Afghánistánu se Kreml stejně jako Západ obává pokračování exportu drog (Tálibán slibuje, že tyto aktivity neobnoví), ale i z vývozu džihádu a tím pravděpodobného nekontrolovaného toku migrantů z Afghánistánu do zemí Střední Asie. Je také na místě obava, že s těmito migranty mohou přijít i extremisticky naladění jedinci, kteří spolu s uprchlíky proniknou až do Ruska.

            Moskevský Institut mezinárodních politických a ekonomických strategií v závěrech své nedávno publikované analýzy o ruské strategii v Afghánistánu zcela otevřeně tvrdí, že „Moskva se do afghánského případu nezapojuje jenom proto, aby zvýšila svoji autoritu jakožto mírotvorce v očích Evropské unie, ale především jako rival NATO. Rusko nepotřebuje mír kvůli míru ani kvůli respektu ze strany EU. Mír je pro Rusko důležitý, avšak uzavřený za výhodných podmínek, a tyto podmínky se neshodují se zájmy EU“. Reálnou ruskou pozici lze jen těžko pragmatičtěji a přímočařeji popsat.

            Ruské angažmá v Afganistánu má ještě jeden pro Moskvu důležitý rozměr. Vrací Rusko na mezinárodní scénu jako výrazného protagonistu. A v ruské společnosti existuje stále vysoká poptávka po znovuobnovení velmocenských pozic. To nahrává Kremlu, aby mohl využívat zahraniční politiku a zahraničněpolitické aktivity při upozaďování ruských vnitropolitických, ekonomických nebo sociálních problémů. Pro oficiální ruské vedení neexistuje vítanější narativ, než je demonstrace neúspěchů protivníka, v tomto případě NATO v čele se Spojenými státy.