Proč je střední Evropa víc pro-izraelská než Evropa západní?

Střední a východní Evropa mají k Izraeli o dost kladnější vztahy, než Evropa západní. Jaké jsou důvody k tomuto přátelství?...

V Česku existovala společenská tradice filosemitismu. První prezident Tomáš Masaryk byl filosemita. V jeho republice se židům žilo dobře a během izraelské války za nezávislost v letech 1948-49 byly dodávky zbraní z Československa pro vítězství Izraele klíčové.

Po pádu komunismu v roce 1989 byli prezident Havel a jeho poradci obdivovateli Izraele a mnohé české intelektuály okouzlili pražští (německy píšící) autoři jako Franz Kafka.

To byl případ českého filosemitismu. V jiných zemích střední a východní Evropy mohl být po pádu komunismu přátelský postoj k Izraeli vyvolán snahou kompenzovat antisemitismus minulosti, aby tyto nové demokratické země už z antisemitismu obviněny být nemohly.

Nicméně kromě těchto psychologických důvodů je tady i pět zásadnějších politických.

Zaprvé Izrael byl demokratickou zemí a spojencem Západu, zatímco Assad v Sýrii a Arafat u Palestinců byli spojenci Sovětů. Když komunismus padl a naše země se vymanily ze sovětského bloku, nové demokratické reprezentace chtěly tyto země začlenit do Západu, kde Izrael už byl. Jako bývalí disidenti, noví státníci neměli kladné mínění o komunistických vládcích Kuby či Severní Koreje a neměli je ani o pro-sovětských arabských a palestinských vůdcích.

Zadruhé v západní Evropě žijí početné arabské a muslimské menšiny, jež představují protiizraelskou lobby. Je-li podíl muslimských občanů Francie deset a více procent, ale podíl jejich židovských jen procento jedno či méně, pak francouzští politici mnoho nezískají, ale naopak mnoho ztratí, budou-li pro-izraelští. Podobné je to ve Švédsku a v mnohých dalších západoevropských zemích. Na druhou stranu jsou ve střední a východní Evropě arabské a muslimské menšiny početně zanedbatelné, takže středo- a východoevropští politici nejsou rukojmími svých muslimských občanů, jak je tomu u jejich západoevropských protějšků.      

Zatřetí během velké migrační krize 2015/16 a po ní měli západoevropští politici tendenci vnucovat středo- a východoevropským zemím EU přerozdělování muslimských imigrantů ze severní Afriky a Blízkého východu; což nechtěli ani obyvatelé těchto zemí, ani imigranti samotní. Sentiment ve střední a východní Evropě byl: vy Západoevropané jste udělali chybu, když jste v minulosti přijali tak mnoho muslimských imigrantů, a nyní nás nutíte tuto chybu zopakovat? To ne. Na Blízkém východě je však jedna většinově nemuslimská země, jež chrání své hranice před muslimskými imigranty z arabských zemí i z Afriky. Izrael. A mnozí ve střední a východní Evropě za to Izrael obdivují. Jejich podpora Izraeli je něčím na způsob vztyčeného prostředníčku západoevropským politickým elitám.

Začtvrté západní radikální levice nenávidí západní vojenskou slávu a stydí se za koloniální dějiny Západu. Podle ní by západní země neměly použít sílu proti zemím třetího světa a měly by se jim ospravedlňovat za minulost. Izrael je však velice úspěšný při své obraně proti režimům z třetího světa, jež mu přály zánik a anihilaci; proto v pojetí radikální levice je Izrael arcilotrem. Ve střední a východní Evropě však není tak silná radikální levice tohoto typu, proto Izrael není natolik vnímán jako lotr, nýbrž jako úspěšná země.

Zapáté Izrael je národní stát pro elity v západní Evropě coby koncept podezřelý (evropská identita má mít přednost před identitou národní). Ve střední Evropě si však mnozí cení národní identity a národních států po nabytí svobody po čtyřiceti až padesáti letech sovětské okupace. Proto zde lidé nevidí nic špatného na tom, že Izrael hodlá zůstat židovským národním státem a zachovat si svůj většinově židovský národní charakter.

A konečně v rámci rozvinutí bodu předchozího: nyní je politická konstelace, že Izrael a některé středoevropské vlády, konkrétně Maďarsko a Polsko, mají již delší dobu národně-konzervativní vlády. Maďarský premiér Viktor Orbán byl dlouholetým obdivovatelem izraelského premiéra Netanjahua. Před deseti lety byla Česká republika nejvíce pro-izraelskou zemí v Evropě; za posledních sedm let a po třech socialistických ministrech zahraničí (snažících se kopírovat západoevropský přístup k Izraeli) to už neplatí. Nyní je nejvíce pro-izraelskou zemí v Evropě Maďarsko. Kdo by to byl řekl před dvaceti, třiceti lety?