EU kritizovala zákon o kvótách českých potravin – právem.

Česká novela zákona o potravinách vzbuzuje nesouhlas nejen u členských států ale i v Evropské komisi....

Dne 20. ledna čeští poslanci ve třetím čtení schválili vládní novelu zákona o potravinách. Pokud by ji schválil i Senát, pak by již od roku 2022 byla zavedena povinnost nabízet minimálně 55 % potravin čistě českého původu ve všech provozovnách nad 400 m². Pro novelu z dílny SPD (Svoboda a přímá demokracie) hlasovali členové vládní koalice a také poslanci za SPD, komunisté a část nezařazených poslanců. Novelizace zároveň obsahuje seznam potravin, které se dle zákonodárců dají v ČR bez problémů vypěstovat, a pro které tedy mají tyto kvóty platit.  

Novela však s sebou nese hned několik velmi vážných problémů. Prvním z nich je fakt, že Česká republika sice dokáže mnohé potraviny ze seznamu vypěstovat, ale ani zdaleka není v jejich produkci soběstačná a nedokáže tedy uspokojit jejich poptávku. (Problematický je i samotný pojem soběstačnosti, který může dávat smysl izolovaným státům jako je Bělorusko nebo Severní Korea, ale v plně politicky i ekonomicky integrovaném státě západního světa je to velmi sporný, čistě populistický tah).

Za druhé opět vyplouvá na povrch vážný konflikt zájmů českého premiéra. Tato novelizace totiž jasně zvýhodňuje především velké české zemědělské producenty, přičemž český premiér Andrej Babiš je fakticky majitelem jednoho z nich - firmy Agrofert. Premiér se sice oficiálně vyjadřuje proti této novelizaci, ale fakt, že novela prošla díky poslancům jeho hnutí, jasně dokazuje, že to muselo být s jeho požehnáním i souhlasem. 

Nejzávažnějším problémem je však bezpochyby fakt, že novela podkopává jednu ze základních hodnot Evropské unie a jde přímo proti její legislativě. Odpověď Evropské komise na sebe proto nenechala dlouho čekat: komisař pro jednotný trh Thierry Breton koncem února uvedl, že zákon o kvótách českých potravin by byl porušením pravidel jednotného trhu, přesněji omezením dovozu zahraničních potravin. V případě, že by byl schválen a vešel v platnost, hrozilo by řízení pro porušování unijních norem a v konečnem důsledku není vyloučena ani žaloba u Soudního dvora. 

Český Senát bude novelizaci schvalovat v týdnu od 15. března. Pravděpodobnost, že by zákon prošel, je velmi nízká, proti se vyjádřilo už nemálo členů. Záporná odezva Senátu i pobouření Evropské komise se dalo předpokládat, kromě toho se už v lednu na Českou republiku obrátilo hned osm států se svými stížnostmi, mezi nimi například Německo či Polsko a Francie. Proč bylo nutné takový zákon, který měl svůj osud od počátku víceméně zpečetěn a jenž jen zbytečně vyvolal vlnu rozhořčení nejen v Evropské komisi, ale i u naších nejbližších ekonomických partnerů, vůbec v Poslanecké sněmovně schvalovat? Odpověď nalezneme v blížícím se termínu voleb a snaze vládních stran zalíbit se části voličů. V honbě za hlasy populisticky laděných voličů se tyto strany nezdráhají zcela zbytečně zahanbovat Česko na evropské úrovni.

Česká republika z jednotného trhu Evropské unie ve velkém profituje, dlouhodobě se drží na předních místech v řebříčcích podílu vývozu do zemí EU. Současně je jedním ze státu, který se razantně zasazoval o překonání překážek a dobudování jednotného evropského trhu. Pokud by s obdobným zákonem přišla jiná členská země, byla by Česká republika více než rozčarovaná.

Závěrem můžeme říct, že tento zcela zbytečný zákon nepřinesl nic jiného než jen negativní pozornost jak ze strany Evropské komise, tak mnohých členských států a znova poukázal na masivní střet zájmů premiéra. Česká republika je součástí Evropské unie a ze svého členství profituje, vysílat signály, že nám členství a jeho pravidla nevyhovují a nechceme se jimi řídit, je naprosto kontraproduktivní. I když zákon, který atakuje základní princip evropské integrace, velmi pravděpodobně neprojde Senátem, zanechá na naších vztazích v EU minimálně v krátkodobém horizontu nepříjemné stigma.