Rusko, Západ a Česká republika – co se nám Putin snaží říct?

V červenci tohoto roku ruský president Vladimir Putin učinil dva akty, kterými nám sděluje co si myslí a co od něho můžeme očekávat....

V červenci tohoto roku ruský president Vladimir Putin učinil dva akty, kterými nám sděluje co si myslí a co od něho můžeme očekávat. Schválil novou verzi Národní bezpečnostní strategie Ruska (zde rusky: Указ Президента Российской Федерации от 02.07.2021 г. № 400 • Президент России (kremlin.ru)) a na stránkách Kremlu publikoval “článek” O historické jednotě Rusů a Ukrajinců (zde rusky: Статья Владимира Путина «Об историческом единстве русских и украинцев» • Президент России (kremlin.ru)); zde anglicky: Article by Vladimir Putin ”On the Historical Unity of Russians and Ukrainians“ • President of Russia (kremlin.ru)).  

Nová ruská národní bezpečnostní strategie navazuje na stejný dokument z r. 2016. Podstata zůstává stejná, nicméně slovník vůči Západu, specificky pokud jde o NATO, je konfliktní a negativní. Dokument konstatuje zhoršující se bezpečnostní prostředí pro Rusko, protože na něj zvenčí tlačí a útočí zejména Západ (NATO) a snaží se Rusko podrýt i zevnitř. Zároveň se Západ snaží měnit pravidla v mezinárodních vztazích v neprospěch Ruska. A v neposlední řadě krize Západu zintenzivňuje konflikty v mezinárodních vztazích. Klíčově, dokument v části “Obrana”, v paragrafu 40 říká, formou instrukce pro ruské státní orgány, že budou bráněny zájmy Ruska a ruských občanů za hranicemi Ruska. Potud nic zcela nového, a proto ani operace GRU ve Vrběticích nemůže být překvapením. Ovšem zbystřeme!

V článku “O historické jednotě Rusů a Ukrajinců” Vladimir Putin říká jednu zásadně novou věc – Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou jeden národ!

A opět se vrací k rozpadu SSSR, když říká, že chybou Lenina bylo, že SSSR vznikl jako federace aktem tří formálně nezávislých sovětských republik – ruské, ukrajinské a běloruské. Tyto tři entity formálně rozpustily 8. prosince 1991, jako zakladatelé, Sovětský svaz.

Teze, že Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou jeden národ se objevila takto politicky zformulovaná poprvé. Geopolitické realitě, že bez Ukrajiny není Rusko skutečně plnohodnotnou velmocí, rozumí všichni seriózní experti. Stejně jako tomu, že Bělorusko v ruském myšlení patří do tohoto velmocenského jádra také. Mj. proto, že posunuje západní hranici Ruska o 600 km dále na Západ. Otázka velmocenství je přitom pro současné Rusko a jeho vládu v čele s Vladimirem Putinem absolutně stěžejní. Byl to Putin, kdo v posledních prosincových dnech r. 1999 publikoval článek Rusko na přelomu tisíciletí (zde rusky: http://www.ng.ru/politics/1999-12-30/4_millenium.html; zde anglicky: https://pages.uoregon.edu/kimball/Putin.htm), ve kterém vyhlásil program, že Rusko může přežít jedině jako velmoc. Se svými speciálními ruskými hodnotami, zájmy a unikátním smyslem existence. Už tehdy Putin říkal, že Západ je v krizi, a že Rusko není a nebude jako Západ.

Nové sdělení Putina je třeba hledat ve spojení výše uvedeného: realizace velmocenství, Rusko k plnohodnotnému velmocenskému statusu potřebuje ovládat Ukrajinu a Bělorusko a nově – Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou jeden národ. Ten pak má být podle národní bezpečnostní strategie bráněn kdekoli na světě. Je tedy jisté, že kvůli Ukrajině a Bělorusku půjde Rusko třeba i do klasické války s připraveností použít jaderné zbraně. Ostatně obsazení Krymu Ruskem, vyvolání války na Donbase a držení režimu Lukašenka jsou součástí této velmocenské ruské logiky. Stejně jako akce GRU v českých Vrběticích – cílem bylo zabránit dodávkám zbraní pro ukrajinské vojáky na Donbase. Otázka pro příští období je, zda Putin zajde dál než v minulosti a pokusí se integrovat Ukrajinu a Bělorusko do jedné entity i formálně; v případě Běloruska již existuje formální nástroj – Svazový stát. Nová teze o tom, že Rusové, Ukrajinci a Bělorusové jsou jeden národ tomu nasvědčuje.

Realizace ruských cílů a zájmů není limitována kroky a politikou Západu. Rusko není zadrženo. Rusko je dnes drženo pouze svými vlastními nedostatky a limity, zejména ekonomickými. Zbrojí však vehementně a zpravodajské a hybridní aktivity dávno překročily sovětská maxima KGB a GRU.

Co v takové situaci s česko-ruskými vztahy - nota bene v situaci, kdy je Česká republika Moskvou zařazena na seznam Rusku nepřátelských států? Předně, na cokoli musí být dva. A Rusko si myslí, že nejsme svébytný aktér. Tedy, že s Českem není relevantní jednat. To jasně a opakovaně dává najevo mj. mluvčí ruské ministerstva zahraničních věcí. Navíc nejsme z jeho pohledu v ruské váhové kategorii. Takže nás zcela ignoruje, protože je přesvědčeno, že jediným aktérem jsou USA a ostatní jsou jen jejich nástroj – pomocí NATO. Chceme-li bilaterálně něčeho dosáhnout, musíme Moskvu umět přesvědčit, že bilaterální vztahy s Prahou jsou v zásadě totéž jako vztahy s USA či Německem. Proto je důležité, abychom uměli v EU a NATO své zájmy prosazovat a Rusko to musí zavnímat. To zafunguje nejlépe, pokud Praha dokáže prosadit v EU či NATO věci, které se budou Moskvy dotýkat. A musíme umět Moskvu přesvědčit, že umíme konat i samostatně – jednotně a ze své vlastní vůle. Izrael je podstatně menší než Česká republika, má však u Ruska obrovský respekt a obdiv právě z těchto důvodů.

Vzhledem k ochraně našich zahraničněpolitických a bezpečnostních zájmů bychom neměli spekulovat nakolik, co a jak Vladimir Putin myslel či chtěl říct tím či oním dokumentem a článkem. Zda je to pro domácí politickou spotřebu, výron imperiálního nerealistického myšlení či pouhý cynismus. Vladimir Putin rozhodně prokázal, že co říká, míní vážně. Prokázal také, že konzistentně se svými slovy také koná. Což Západ překvapivě opakovaně překvapuje. I proto, že tuto konzistenci nelze u většině členských států NATO a EU nalézt.