Zprávy z Place de Lux V.

Pravidelný rozhovor s analytikem evropské legislativy Ondřejem Krutílkem...

Ondřej Krutílek působí v kanceláři europoslance Alexandra Vondry. Specializuje se na monitoring a analýzu legislativy EU, především v oblasti životního prostředí, vnitřního trhu EU a hospodářské a měnové unie. O dění v EU připravuje měsíční newsletter EU RADAR.

Evropská Komise předkládá Soudnímu dvoru Evropské unie případ České republiky ve věci uznávání odborných kvalifikací. Česká republika totiž nenapravila porušení pravidel, na které ji Komise upozornila již v listopadu 2019. Za problematická jsou považována některá vnitrostátní ustanovení pro odborné kvalifikace a jejich uznávání. Proč Česká republika situaci po upozornění Komise nenapravila? Jaký výsledek předpokládáme v řízení u soudního dvora? 

To nedokážu říct, budeme si muset počkat. Česko ale, pokud vím, určité kroky, aby jeho úprava byla s právem EU v souladu, podniklo, ovšem Komisi to coby „strážkyni smluv“ nestačilo. Obecně ale platí, že uznávání odborných kvalifikací napříč EU je problém, se kterým se tu a tam potýkají i jiné členské státy, někdy kvůli změnám ve vzdělávacích systémech, jindy kvůli šlendriánu, nebo kvůli snaze ochránit své občany před konkurencí zvnějšku. Právě poslední jmenovaný důvod je z hlediska fungování vnitřního trhu nejpalčivější. Podobně jako když se členské státy brání poskytovatelům služeb ze zahraničí, čímž jdou proti tzv. směrnici o službách, která by měla tento sektor liberalizovat.

Jmenovaný případ není jediný, kde České republice hrozí žaloba. Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti vůči Česku kvůli nesprávnému provedení pravidel EU o boji proti terorismu. Komise také vyzvala Česko (a dalších 23 států), aby dodržovalo směrnici EU o prosazování práva v oblasti vysílání pracovníků, a také aby odstranilo překážky volného pohybu služeb v oblasti doplňkových důchodů. Dále Komise zahájila řízení o nesplnění povinnosti vůči 12 členským státům, včetně Česka, protože ve svém vnitrostátním právu nepromítly pravidla EU zakazující nekalé obchodní praktiky v zemědělsko-potravinářském odvětví. Jaká mohou mít tato řízení dopad? Jedná se jen o „zdvižený prst“, nebo to může mít i vážnější důsledky?

Vážnější důsledky bych neočekával. Když se podíváte na soupis všech řízení, které Komise proti členským státům vede, Česko zdaleka nepatří mezi nejproblematičtější, ať už z hlediska počtu nebo z hlediska merita věci. Nehledě na to, že ne všechna řízení nakonec končí u soudu; někdy stačí členským státům pohrozit. Málo se například ví, že některá pravidla v oblasti ochrany životního prostředí náležitě neplní právě ty členské státy, které podporují jejich přijímání. Pro Česko je podle mě mnohem horší to, že je pro ostatní hráče v EU nečitelným partnerem, a tak se jeho postoje málokdy promítnou do přijímané legislativy. Tím pak logicky dochází k ještě vyššímu nesouladu českých a unijních právních úprav. Pokud máme na něčem systémově zapracovat, pak je to právě toto.

Koncem července Komise zveřejnila již druhou celounijní výroční zprávu o stavu právního státu. Česká republika byla znova kritizována, mimo jiné za střet zájmu, ale také za to, že rámec pro řešení korupce je zaveden pouze na obecné rovině a od posledně nedošlo k žádné nápravě. Jaký reálny dopad bude tato zpráva mít jak na vnitrostátní situaci v České republice, tak na úrovni EU? 

Já nejsem zastáncem podobných zpráv - upozorní na to, co všichni vědí. Komise si udělá čárku, že má splněno, a skutek utek. Lze to samozřejmě využít politicky, ale co z toho? Osobně bych se spíše přikláněl k tomu, aby EU, pokud něco nekalého zjistí, také konala, zvláště v otázce zneužívání peněz z unijního rozpočtu. A tady by to zároveň mělo i končit. Činit z dodržování pravidel právního státu podmínku čerpání peněz, není podle mě správné, protože nakonec to odnesou jen jejich koncoví příjemci, což jde zcela proti logice strukturální/regionální politiky EU.

K tématu střetu zájmu premiéra Babiše se v červnu vyjádřili také europoslanci. Podle nich je konflikt zájmu potvrzený a musí být vyřešen. Česká vláda podle jejich názoru ve věci nekoná, což má negativní vliv na fungování státních orgánu i na dodržování legislativy EU. Jaká byla na vyhlášení parlamentu odezva a jaké názory panují „v kuloárech“?

Poslanci z jiných zemí se na situaci ptají, jen obtížně chápou, že je něco takového a především v takovém rozsahu vůbec možné. Většina z nich (napříč frakcemi) podporuje kroky proti Česku. V případě českých europoslanců je to problematičtější, jejich postoje reflektují vnitrostranické a vnitropolitické preference. V tomto případě ovšem bohužel sehrálo roli i to, že rezoluce byla obecnější (tj. netýkala se jen premiéra Babiše), a proto ji nepodpořili všichni, od kterých se to očekávalo. Já jsem obecně toho názoru, že prát naše špinavé prádlo v Bruselu je špatně. Pokud jde ale o evropské peníze a jejich zneužívání, ať už z jakéhokoli titulu, musí jít vztah k domovské zemi stranou.

V červnu přijala Rada nařízení o Fondu pro spravedlivou transformaci. Fond, který má mít rozpočet ve výši 17,5 miliardy eur, je součástí takzvané Zelené dohody a jeho úlohou bude spravedlivá a inkluzivní ekologická transformace. Zelená dohoda je velice ambiciózní projekt, jehož cílem je uhlíková neutralita do roku 2050, ovšem vše zkomplikovala covidová krize. Jak se to projeví, bude nutné posouvat termíny nebo zmírnit ambicióznost deklarovaných cílů? 

Ani jedno. Místopředseda Komise Frans Timmermans odpovědný za Green Deal naopak trvá na tom, že covidová krize nám poskytla příležitost, jak přeměnit špinavou ekonomiku dvacátého století konečně na čistou ekonomiku století jednadvacátého. Důkaz předložil v červenci, kdy s velkou pompou a příznačně v den výročí dobytí Bastily představil balík patnácti legislativních návrhů, kterým zainteresovaní neřeknou jinak než Fit for 55. Cílem je snížit emise skleníkových plynů v EU do roku 2030 o 55 % oproti roku 1990, přičemž původní cíl byl 40 %. Od roku 2035 by se už také v EU neměla prodávat auta se spalovacími motory. Ale těch změn, které Fit for 55 předpokládá, je mnohem, mnohem více a dotknou se v konečném důsledku úplně každého. Tedy lépe řečeno peněženky úplně každého.

Od 1. července zahájilo své předsednictví Rady EU Slovinsko a představilo hlavní oblasti svého programu – jsou jimi obnova, odolnost a strategická autonomie EU, úvahy o budoucnosti Evropy, evropský způsob života, právní stát a evropské hodnoty, zvýšení bezpečnosti a stability v sousedství EU. Co se od slovinského předsednictví očekává? Čekají Slovince nějaká zásadní rozhodnutí, nebo závažné překážky? 

Spíš půjde o klasické předsednictví malé země, která bude usilovat o to, aby obstála při jednáních Rady, kterou půl roku reprezentuje, s Evropským parlamentem. Jde hlavně o ne úplně zajímavou technickou úroveň. Navíc institut předsednictví je po Lisabonské smlouvě, tedy se zavedením postu předsedy Evropské rady, už poněkud „vykuchaný“. Zajímavé návrhy, třeba Fit for 55, sice začnou projednávat Slovinci, ale výsledek se očekává nejspíš až za českého předsednictví ve druhé polovině příštího roku, možná ještě později. Jedinou větší politickou překážkou tak zůstane ne úplně vřelý vztah slovinského předsedy vlády Janši se zástupci ostatních unijních institucí, který se může do předsednictví „propisovat“ (v posledních dnech se tak stalo v souvislosti s evakuací občanů EU z Afghánistánu, kdy se premiér Janša dostal do sporu se šéfem Evropského parlamentu Sassolim).

Komise začala vyšetřovat Google a Facebook. Oba giganti mají problémy s reklamou, protisoutěžním chováním, respektive neoprávněným upřednostňováním a zneužíváním svých reklamních systémů. Znamená to novou éru pro nadnárodní společnosti, zejména tedy sociální sítě? Můžeme očekávat přísnější regulace? 

Soutěžní politika je plně v kompetenci Evropské komise, to nic nového není. A to, že jde i po internetových gigantech, taky ne. Ale ano, nová éra internetu nás čeká. Už delší dobu je na stole návrh Aktu o digitálních službách aka DSA a Aktu o digitálních trzích aka DMA. Řeší se, v jakém rozsahu budou provozovatelé webových služeb včetně sociálních sítí odpovědni za to, co se na těchto službách objevuje, jak jsou zabezpečeny osobní údaje atd. Debata o potenciální cenzuře prostřednictvím tzv. automatických filtrů už probíhá a myslím, že ještě nabere na obrátkách.