Stahování či spíše přesun vojenských sil USA?

Donald Trump během své administrativy vojenské jednotky z oblastí konfliktu spíše stahoval, nežli naopak. Jak probíhala restrukturalizace vojenských sil za Trumpa a jak na ní naváže současný americký prezident Joe Biden?...

Kontext

Donald Trump sice vstoupil do povědomí jako „jestřáb“ neváhající zaútočit na režimy jako je Sýrie či Irán, jeho administrativa však vojáky z bojových oblastí spíše stahovala, než že by je tam posílala. Nejkontroverznější bylo stažení ze severovýchodní Sýrie. Neschopnost dopředu zajistit bezpečnost syrských Kurdů byla kritizována i jeho největšími příznivci mezi bezpečnostními experty.  

Ponecháme-li stranou kontroverze, které vyvolávaly prezidentovy tweety, nelze nevidět, že jsme během Trumpova funkčního období nebyli svědky prostého „vycouvání“ USA z citlivých oblastí, ale spíše úpravy rozmístění amerických sil v reakci na měnící se globální bezpečnostní prostředí.

Globální restrukturalizace sil

Až do 11. září 2001 odpovídalo globální rozmístění amerických vojenských sil doktríně z dob studené války. Stálo na několika klíčových opěrných bodech s velkou koncentrací americké armády na periferiích Sovětského svazu. Po útoku na newyorská Dvojčata došlo k reorientaci USA na válku s terorismem. To přineslo rozptylování sil ve větším počtu menších základen a posilování protiteroristických schopností armády. Poté, co se Rusko vrátilo na scénu anexí Krymu a zásahem v Sýrii, bylo třeba hledat mezi těmito dvěma koncepcemi kompromis. Změna strategického uvažování vyústila v novou doktrínu. Národní bezpečnostní strategie a Národní obranná strategie z let 2017-2018 kodifikovaly přesun pozornosti USA z terorismu na čelení nepřátelským mocnostem.

V rozmísťování americké armády se objevily koncepty jako „dynamic force employment“ nebo „offshore balancing“, což lze přeložit jako „vyvažování zpovzdálí“. Příkladem byla Sýrie. Vyvažování zpovzdálí zde spočívá v udržování omezené americké síly v řádu stovek vojáků, jejichž zadáním je bránit návratu ISIS a dohlížet nad stabilizačními projekty i tzv. „bezpečnými zónami“ bez přístupu Asadových vojsk. Strategie je podmíněna schopností USA ovládnout v případě potřeby rychle vzdušný prostor nad Sýrií a zasáhnout zde kineticky (raketami či speciálními jednotkami) z lodí rozmístěných v oblasti. Podstatou strategie „vyvažování zpovzdálí“ je tedy šetřit zdroje při zachování potřebné flexibilní přítomnosti v dané oblasti. Bezpochyby budeme svědky její aplikace i za prezidenta Bidena.

Nová administrativa hodlá pokračovat také v globální revizi rozmístění amerických sil, kterou  počátkem minulého roku zahájil tehdejší ministr obrany Mark Esper. První fází tohoto dlouhodobého procesu je důkladná analýza efektivity využití lidských i materiálních zdrojů v gesci všech jedenácti amerických bojových velitelství (COCOM), které USA po světě má. Cílem je efektivnější zaměření americké vojenské síly na Rusko a Čínu. Globální revize s sebou nevyhnutelně přinese geografické přesuny i změny v důrazu na jednotlivé druhy vojsk. Proto je také od počátku doprovázena tvrdými diskusemi zájmových skupin v administrativě, v Kongresu i armádě.   

Pro Českou republiku je podstatné, že se revize bude týkat i oblastí nasazení naší armády, jako je Afrika či Blízký Východ. Česká vláda by proto měla její průběh vyhodnocovat a reagovat na něj. Když se o zahraničních misích armády ČR před mnoha lety rozhodovalo, Spojené státy ještě na východním křídle NATO vojáky neměly. Dnes je tam ale mají, zejména v Pobaltí, Polsku či Rumunsku. Při zohlednění očekávaného výsledku globální revize (větší zaměření na Rusko a Čínu) bychom měli zahraniční mise naší armády zaměřit více na východní křídlo NATO. Jeho obrana souvisí s bezpečností naší země více než teroristé v Mali.

Německo

Odpor vyvolal Trumpem oznámený záměr redukovat početní stav armády v Německu. Je však jasné, že ani základny v Německu nemohou být výše uvedených změn ušetřeny. Z hlediska bezpečnosti České republiky je podstatné, jaké bojové komponenty americké armády budou z Německa přemístěny v rámci Evropy a jaké budou staženy z Evropy úplně. A také to, čím budou tyto redukce kompenzovány.  

Většina návrhů oznámených Trumpovou administrativou je racionální. Přesun velitelství amerických sil v Evropě (EUCOM) ze Stuttgartu do Belgie má smysl, neboť jeho velitel je zároveň velitelem aliančních sil v Evropě (SACEUR), jehož úřad již v Belgii sídlí. Obranyschopnost Evropy nesníží ani přesun velitelství pro Afriku (USAFRICOM). Realistické vyústění bude mít i chystané stažení letky 30 stíhaček F-16 ze základny Spangdahlem. Jakmile vyšel tento záměr najevo, deklarovalo Rumunsko a Polsko ochotu stíhačky hostit. Jenomže tak velká letka vyžaduje potřebnou infrastrukturu. Spolu s doprovodným personálem se může jednat o tisíce osob. A tak byla jako schůdná varianta vybrána nakonec Itálie. Je to lepší, než kdyby letka zmizela z Evropy úplně.

Jiné je to však s 2. jízdním plukem (2nd Cavalry Regiment) v bavorském Vilsecku. Schopnosti této pěchoty disponující bojovými vozidly Stryker jsou pro řešení scénářů, které mohou na východní hranici NATO nastat, velmi podstatné. Nyní to vypadá, že bude pluk z Evropy stažen do USA.

Pro země vystavené ruské vojenské hrozbě je důležité, aby to bylo kompenzováno zvýšenou rotační přítomností amerických jednotek na východním křídle NATO, a to včetně velitelského a logistického zázemí.

Pokračování dohodnutého posílení amerických jednotek v Polsku, včetně umístění předsunutého velitelství V. sboru americké armády, je v našem bytostném zájmu. Věřme, že se Joe Biden zachová jinak než Barack Obama, který v roce 2009 zrušil „Bushovu“ verzi protiraketové obrany.

Závěr

Globální restrukturalizace amerických vojenských sil bude pokračovat, byť bude méně komunikována na twitteru. Důležitý bude její dopad na obranyschopnost Evropy. Dnes ani tolik nejde o počty bojových jednotek, ale o jejich připravenost, mobilitu, funkční logistiku, interoperabilitu i synchronizaci operačních plánů USA a NATO.

Země vážící si americké přítomnosti musí samy investovat do protivzdušné obrany amerických jednotek. Mnoha americkým důstojníkům totiž služba v dosahu ruských ofenzivních systémů není zrovna po chuti. Je také třeba zajistit maximální průchodnost území. Letos bude Českem projíždět vojenský konvoj Defender 2021. Na rozdíl od Defenderu 2020, jedoucího do Pobaltí, bude směřovat Rumunska. Přitom obejít Českou republiku nelze. Nebylo by dobré, aby se zasekl v „Ťokově soutěsce“ u Humpolce.